Média, nemožnost jejich překladu

Text této publikace „Média, nemožnost jejich překladu“ zkoumá, co jsou procesy symbolizace, tj. vyjadřování a sdílení idejí, myšlenek či představ prostřednictvím vnímané věci, „smyslového obsahu“ (Cassirer, 1996). Analyzuje způsoby medializace na vybraných dílech současných autorů umělecké scény: Markus Huemer, Eberhard Havekost, Richard Deacon, Michal Rataj, Jindřich Zeithamml. Zabývá se způsoby medializace ve vizuálním a částečně i hudebním oboru. Sleduje utváření nového významu díla při souběhu různých mediálních strategií, kde symbolický systém slov, obsažený často v názvu díla, hraje svou podstatnou roli. Již z jeho vlivnosti můžeme usuzovat na podstatnou vlastnost médií: jazyk není pasivní forma. Jazyk jako každá struktura tvoří. Myslíme jazykem, nelze bez něj. Jazyk a jeho systém se projektují do myšlení a mění ho. Svět by bez jazyka neexistoval takový, jako s ním. Nabízí se otázky: malíř myslí malbou? Hudebník myslí stupnicí D dur? Text řeší, jak vzniká materiálová metafora. Publikace tematizuje medialitu a je určena odborné veřejnosti, studentům tvůrčích disciplín, ale také kurátorům či učitelům, kteří díla interpretují. Je též určena zájemcům o obor umění.